přátelé FOREVER

Pokračování:

Rovnou ke Karolíně letěl netopýr. Karolína chvilku stála jak přimražená k zemi. Celá vyděšená.

Pak vzala roha a utíkala do domu, jak nejrychleji mohla

Jakmile zabouchla dveře netopýr usedl. [-PUF!-]
růžový kouř, z netopýra se stal člověk. Ne to není člověk to je náš táta!

Máma: Hahaha dobrý vtip Jakeu.

Karolína: Mami to není žádný vtip, táta je upír!

Máma: To je nesmysl.

Karolína: No to je super, takže ty mi nevěříš. Vážně super.

Máma: Přísahám na svou ruku. Je to určitě táta.

A tak tedy máma šla odhodlaně za tátou ven. I když Karolína si byla nejistá.

Karolína: Mami já si nemyslím že je to dobrý nápad.

Máma: ...[ ticho ]........

Karolína: Ehm....mami si tam?

Máma měla obrovské štěstí. Zrovna svítalo. Když svítá všichni upíři zalézají do svých doupat a podzemí.

Táta musel utéci do tmy. Jinak by z něj zbyl jenom prach.

Karolína: Díky bohu. Nic ti není mami?

Máma: Ne, naštěstí mi nic neudělal, ale chystal se.Měla jsi pravdu, táta je upír.

Karolína: No vidíš a ty jsi mi nevěřila.

Máma: Musíme ho z toho upírství dostat, hmmmm něco mě napadlo.

Karolína: Co? Co? Povídej.

Máma: Zavoláme věštkyni, ta si s tím poradí.

A tak šla Karolína s mámou zavolat věštkyni. Karolína vytočila číslo a zvedla telefon.

Karolína: Haló je tam věštkyně?

V telefonu: Á je mi ctí milé dítě, co máš na srdci?

Karolína: Však uvidíte.

V telefonu: No dobře hned tam budu.

Za nějakou tu chvilku dorazí stará paní. Vypadá opravdu divně. Co myslíte?

Karolína: Těší mě.

Věštkyně: Mě též. Tak copak tě trápí?

Karolína: No víte, upíři mě trápí.

Věštkyně: Upíři? No tak to je jasné, teď je totiž jejich období. Uvidíme, co nám řekne magická koule.

A tak tedy věštkyně vytáhla kouzelnou kouli.

Věštkyně: ÓÓ velká mocná koule, řekni jak vyléčit upírství?!!

Karolína: Prosím spěchá to!

Věštkyně: ÓÓ spěchá to!

Koule: [šeptem] no ehm, dejte jí ten Vampirocilin-D nejspíš, asi, no, nevim, zkuste to.

Věštkyně: Ok

Pak mi dala zářivou lahvičku. Vypadala opravdu zajímavě. Tak jsem si jí hned vzala a strčila do kapsy.

Karolína: Děkuji a nashledanou.

Věštkyně: Nemáš za co. A někdy se zase ozvi, když budeš mít problém s upíry.

Hned jak ta milá paní odešla, bežela jsem k mámě. Pošeptala jsem to tak, aby nás nikdo neslyšel.

Karolína: Mám lektvar, který ho může uzdravit.

Máma: Jo tak mi ho dej. Uvidíme večer.

Máma: Hihi tohle je ten lektvar. Vypadá zajímavě.

Karolína: Opatrně, je velice křehký.

Máma: Dobře, pojďme zatím do bazénu, než se setmí.

Karolína: Jo super nápad.

Nejdřív jsme si šly zaplavat a zaskákat.

Pak si šly trochu opálit pleť.

Čas na lehátku rychle běžel, zanedlouho se setmělo a byla dočista úplná tma. Máma a Karolína trpělivě čekaly, až se jim z mlhy zjeví táta. Karolína se skryla za keř a máma  stála na chodníku jako sloup. Když přicházel táta byla trošku větší zima. Skoro jako kdyby k vám šel duch, ne ten pocit je trochu jiný. Až se otec zjevil, máma už byla připravená.
 

Jakmile přišel k ní, tak se máma snažila Jakeovi dát ten lektvar.

Máma: Jakeu, mám takový užasný drink. Mě také moc chutnal, nechceš taky ochutnat?

Táta: Drink? A pro mně? No jasně že chci. Dej to sem.

Táta se napil a...

Pokračování příště..........